Potřebujete poradit?
- info@nejpanskehodinky.cz
- +420 775 580 920
Od chvíle, kdy jsem poprvé začal nosit hodinky Phoibos, uplynul něco víc než rok. Poprvé jsem měl k dispozici stavitelnou potápěčskou lunetu a začal se divit, jak je to užitečný prvek. Od využití v kuchyni jako “minutka” pro odpočet, po orientační záznam doby letu v horkovzdušném balónu. Po velkých pilotních Geckotách byl zase po dlouhé době změnou menší ciferník a celkově kompaktnější vzhled. I když to je spíš jen pocit.
Vzhledem k tomu, že jsem příliš neplánoval se s hodinkami potápět, sundal jsem gumový řemínek a vyměnil ho za látkový NATO. V této kombinaci mě Phoibosy opravdu nadchly a rychle se staly mými nejoblíbenějšími hodinkami. Automatický nátah je něco, na co si člověk ihned zvykne a vlastně nechápe, že někdy předtím nosil bateriové nebo i mechanického strojky. I když přesnost má od třeba quarz pohonu jistou odchylku, je to něco, co v běžném životě vůbec nehraje roli. Mluvím o nějaké zhruba minutě za týden, o kterou se Phoibosy předejdou. Velmi podobné jsou v tomto směru Geckoty.
Co mi opravdu velmi vyhovuje je datumovka. Myslím, že bych už asi vždy volil hodinky s datumovkou. Neustále si nejsem jist, jaký je dnes datum a tato maličkost se mi tak jeví velmi praktická.
Byť sportovní potápěčské hodinky, vzal jsem si je s sebou i na historické natáčení reportáže o zapomenuté cestě Karla Čapka a Olgy Scheinpflugové do Alp jejich Škodou Rapid v roce 1937. Z této poslední velké cesty Karla nevznikl žádný cestopis, a proto zůstala prakticky zapomenuta. Pro historické kostýmové scény jsem je samozřejmě musel sundat, ale jinak mi byly neustálým společníkem na palubě tohoto krásného vozu.
Pro natáčení na chorvatském ostrově Vis, byly Phoibosy přímo stvořené. Na fotce je cesta trajektem na tento nejodlehlejší chorvatský ostrov. Od 90. lety minulého století byl uzavřen veřejnosti a sloužil jako vojenská základna. Prodírali jsme se neuvěřitelně spletitou sítí katakomb, které spojují palebné posty, a nejrůznější podzemní kryty. Naše natáčení na Visu vyvrcholilo na bývalém spojeneckém letišti, které sloužilo jako záložní nouzové letiště pro spojenecké bombardéry. Ne každé posádce, vracející se z centrální Evropy do Itálie, se nouzové přistání s flaky poškozeným strojem vydařilo. Kolem Visu je tam možné najít na mořském dně velmi zachovalé vraky bombardérů B-17 a B-24.
Na balkáně ještě zůstaneme. Cestou zpět jsme se ještě zastavili u neuvěřitelně malebného pramenu řeky Cetiny (Chorvatsko). Nutno dodat, že v tuto chvíli už Phoibosy absolvovaly týden na terénním motocyklu po šotolinových cestách. V prachu, vedru, otřesech a přímém slunečním žáru.
A ano, jestli vám toto místo něco připomíná, tak vězte, že jde o filmovou lokaci rodné vesnice slavného Vinnetoua. Tady nemohly Phoibosy chybět. Dole na řece se odehrávala slavná scéna, kdy Old Shatterhand závodí o život svůj a svých druhů v nerovném boji na kánoji, “která byla děravá, jako ústa staré ženy”.
A z vedra bylo třeba automatický strojek prověřit v mrazu. A to v mrazu přímo ikonickém. Zde natáčení reportáže o obléhání Leningradu, na fotografii slavný křižník Aurora. Několik dní hledání míst, která bezprostředně souvisela s tou to tragickou událostí. Mimochodem, dnes trochu opomíjená blokáda Leningradu si vyžádala více civilních obětí, než Hirošima a Nagasaki dohromady.
O balonovém létání již byla řeč v souvislosti s nastavitelnou lunetou. V zimě jsme pořádali dálkové zimní lety napříč vysočinou horkovzdušným balónem. Zde zrovna letíme nedaleko hradu Lipnice. Nutno podotknout, že Phoibosy se mnou letěly v září 2018 i Pohár Gordona Bennetta, který se s vodíkovým balónem lítá ve vyšších výškách. Při nočním letu se mnou byly asi ve třech kilometrech nad zemí.
Opravdové horko a pot si Phoibosy ale užily při natáčení slumů a nemocnic pro sluchově postižené děti v Pobřeží Slonoviny.
A z Afriky opět v Evropě a od moře zase do hor. Zde na natáčení koncertu festivalu Suoni delle Dolomiti. Orchestr si vynese nástroje do nadmořské výšky okolo 2000 mnm, a tam probíhá pod širým nebem koncert na pozadí štítů Dolomit. Já i orchestr jsme tam pěkně zmokli a hodinky samozřejmě se mnou.
Ještě jedna fotografie s gumovým řemínkem a pohled na asi nejslavnější obraz pohoří Dolomit. Zde šlo o natáčení místa Doss Alto, slavného bojiště československých legionářů za první světové války. Stanoviště vojáků, vykopané ve skále jako skutečný labyrint. Ve tmě jsem zakopl a sesunul se do podzemí po pěkně ostrých kamenech. Nikdy nepochopím, z jakých materiálů se hodinky jako Phoibos nebo Geckota vyrábějí. Po všech těchto zážitcích nemám poškrábané sklíčko ani pouzdro a do hodinek neteče. Mám radost, že mám na ruce spolehlivý a hezký stroj s úžasným poměrem cena výkon.
Už se těším, co dalšího mě s Phoibosy zase čeká.
Aleš Vašíček
Přečtěte si další články od reportéra TV Nova Aleše Vašíčka
Recenze: hodinky Luminox 3001.F
Jak reportér TV Nova, Aleš Vašíček, testuje naše hodinky
Závod plynových balonů Poháru Gordona Bennetta s hodinkami Tisell
Quartz versus mechanický strojek – Tichá revoluce času
Luminiscence - od radioaktivních primek až k nejnovějším technologiím